Úvodní stránka - Cestopisy - Pobaltí a Finsko (07/1996) - Finsko - popis cesty aneb Jak to viděl Bradley

Finsko - popis cesty aneb Jak to viděl Bradley

Pravdivé poznámky deníkovité z dovolené r. 1996 - POBALTÍ, RUSKO, FINSKO

aneb expedice "nebudeme to protahovat"

Osoby a obsazení: Milan (já), Tomáš (T), Jarda (J), Lukáš (L) a Honza (H)

VW Golf třídveřový s katalyzátorem r.v. 1987 z autopůjčovny

Doba: 29.6.1996 - 21.7.1996

Trasa: ČR - Gdaňsk - Riga - Tallinn - Helsinky - polární kruh - Petrohrad - Varšava - ČR

podrobný rozpis trasy je přílohou, ale ujeto bylo celkem 6 968 km

(pokud ukazoval tachometr dobře....)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

So 29.6.96 - 1.den

Kluci přijeli z Holan již po 8. hodině a přes počáteční ohromení nad množstvím zavazadel se nám podaří nasoukat do auta a v 9,10 hod vyrážíme ! Na hranicích (Harrachov) jsme již v 11 hod, fronta minimální, obtíže se nečekají. Skutečně - my čtyři jsme odbaveni hned, ale u Járy se mladý snaživý celník zarazí: "Pane Otčenášek, ukažte se....hm...hm...". ´Já jsem ostříhanej´ ozval se Jára. "To jo, to jo, ale ta brada, a ty oči... to nesouhlasí ! Pojďte se mnou." Jára se po chvíli vrátil s tím, že podpis sice souhlasí, ale ty oči a brada... . No ale byli jsem propuštěni. První město, které jsme navštívili, je Legnica - celkem slušný, obyčejný město českého typu. Další je Poznaň - větší město, po 7 letech moc nepoznávám - snad jen stále rozbité tramvajové koleje, něco je opraveno, něco ještě ne. Odjezd v 17,30 hod. Posledním městem dnes je Bydhošť - dost podobné těm dvěma předchozím. Kousek za B. spíme - byl ujet již nepřekonaný rekord - 601 km.

Ne 30.6.96 - 2.den

Vstáváme brzy (zřejmě ještě zvyk z domova) a již v 9,47 hod vyrážíme směr Hel, což je velmi vytáhlý poloostrov (kosa) proti Gdaňsku. Je to letovisko, dost kempů i turistů, vede sem i železnice. Nikdo se samozřejmě v moři nekoupe, kromě nás (já tedy jen po kolena - ale jsou individua, co mají potřebu se mýt -- 2.den!). Vracíme se a zastavujeme v Gdyni, průměr, Sopoty jen (naštěstí) projíždíme a v sedm večer jsme v Gdaňsku. Město vypadá omšele, ale je dost starý a má přístav a atmosféru. Nakonec se ukázalo, že to bylo jedno z nejhezčích (přesněji nejzajímavějších) měst, která jsme viděli. 20,00 hod = Malbork = veliký cihlový hrad, už zavřený před návštěvníky - alespoň ho obejdeme. Cestou od hradu u benzínové stanice vidíme v TV fotbal - finále ME ČR-NSR, zatím 0:0. Kousek popojedeme a necelou hodinu před půlnocí jdeme spát.

Po 1.7.96 - 3.den

Jsme na severovýchodě. Poslední větší město v Polsku jsou Bartoszyce, při vjezdu do něj dostáváme pokutu 50,- Zł za předjetí traktoru. Snažíme se telefonovat domů, bez úspěchu. Odjíždíme v 14,12 hod a kousek před hranicema vidíme značku telefonu. Po značných problémech s hledáním tohoto přístroje nalézáme velice dobře utajenou manuální ústřednu - dostáváme se z civilizace. Spojení je ale navázáno, dovoláno. V půl čtvrté přijíždíme na hranice s Ruskem a poprvé vidíme důmyslný systém na zaměstnávání co největšího počtu celníků a vojáků: připouštěč (1 či 2 pásma), pasová kontrola, celní kontrola, ještě předtím kontrola dokladů od auta, ještě jedna kdoví čeho a v lepším případě jen jeden vypouštěč - tj. minimálně 7-10 lidí. První problém (a zdálo se, že velký) nastal již u první připouštěčky, zřejmě zasloužilé celnice. Povídá - vízum, pozvání nebo voucher - nemáme - tak (nerozumíme) díl A či B - nemáme - tak to vás nemůžu pustit. My na to (rusky) - na ruské ambasádě v Praze nám řekli, že nic nepotřebujeme ! Tak počkejte - po čtvrthodinovém dohadování s někým nás připouští na samotnou hranici - když jsme ten tranzit. Přestože na celnici téměř nikdo není (kdo by tam taky jezdil), zdržují nás tam asi hodinu. Ale vítězíme ! Po pokutě v Polsku jsme si řekli - žádný úplatky ! šetříme !) V 17,30 hod vjíždíme do Kaliningradu. "Krásná" socialistická architektura, z města původního vidíme jen kostel a několik málo budov. Fotíme v podstatě od auta, úplně to stačí. Ve 20,00 hod vjíždíme do Sovětsku a - nádhera - vidíme sochu Lenina, obrněný transportér apod. To si musíme vyfotit. Ve 20,45 hod jsme na hranicích, po další hodině zbytečného zdržení a po platbě 96000 rublů (20 USD) jako příspěvku na rozvoj Kaliningradské oblasti vjíždíme do Litvy. Projíždíme Klaipedou a chceme spát u moře. V rádiu naladíme Svobodnou Evropu - zrovna kritizují ČT, že dali reklamu v okamžiku, kdy Kohl a Havel dávali stříbrné medaile fotbalistům. Hodně po půlnoci nalézáme vhodné místo a stavíme stany. Přicházejí pohraničníci a vyhazují nás (jediný podobný problém za celou cestu), ukážou nám, kde můžeme spát. Ptáme se jich na bezolovnatý benzín. Nechápou. Zjišťuju, že nemám kolíky od svého nového stanu - nejspíš ukradeny (ráno se vrátím na původní místo - nenalezeny). Jdeme spát až ve 3,15 hod. Dlouhý den.

Út 2.7.96 - 4.den

Po prohlídce Klaipedy jedeme do Palangy. Tady potkáme mladého muže s kočkodanem na vycházce. Litva vypadá líp, než jsme si mysleli (aspoň tady), ceny jako u nás, benzín levnější. V 15,40 hod na hranice, kde zjistíme, že v Lotyšsku neplatí zelená karta, a tak se musíme za 5 USD připojistit. Lotyšsko dostává 1.černý bod. /Nakonec jich má nepočítaně a je námi označeno za proklatou zemi/. Po zaplacení směřujeme skrz Liepaju na Rigu. Jára si bohužel na mapě všimne městečka Aizpute - snad hrad, kostel, zřícenina apod. - prý jen malá zajížďka. Tenkrát ještě souhlasíme. V Aizpute samozřejmě nic zajímavého není. Zkoušíme ještě Kuldigu - to samé. S údivem zjistíme, že silnice značené jako hlavní jsou ve skutečnosti kamenité cesty (větší neuválcovaný kameny) a náš rychlostní průměr značně klesne. Vysíleně se dostaneme na hlavní (velmi hlavní, vlastně nejhlavnější) tah na Rigu, před obcí Annenieky nalézáme po 23,00 hodině azyl - spíme u památníku lotyšským obětem z let 1944-45. Podle toho je nejspíš obětovali Rusové.

St 3.7.96 - 5.den

Odjíždíme až v poledne, což se stane bohužel pravidlem. Chceme zajet do Jürmaly, lotyšského letoviska - nedaří se, jelikož chtějí propustky, zaplatit poplatek a bůhvíco ještě - na to jim kašlem a jedeme do Rigy, hlavního to města. Město je přestavěno, ale něco přece jen zůstalo. Rozhodně to je to nejlepší z Lotyšska. Ověříme si, že se zde nedá koupit normální pohled - jen malované, nebo zde (i jinde) obcházejí agenti či mafiáni a nabízejí "krásný soubor" 18 ks za 1 Lat (52,- Kč), což nechceme. Jdeme, resp. jedeme výtahem na věž katedrály, vstupné 1,30 Lat, což je 67,- Kč. Lotyšsko dostává už tak 10. černý bod. Nedaří se nám vyjet z Rigy, v celém městě není jediný ukazatel, najezdíme zde 60 km, ale nakonec se podařilo. Radší jedeme na hranice (Ainaži), kde jsme v 19,30 hod a po chvíli jsme konečně v Estonsku. Jedeme kolmo na sever, spíme kousek před Tallinnem. Od startu jsme ujeli už 2 270 km.

Čt 4.7.96 - 6.den

Svým způsobem odpočinkový den. Prohlídka Tallinnu patří k tomu nejlepšímu z navštívených míst, mnoho historických památek, např. hrad, hradby, radnice na náměstí aj.Většina památek je jako obvykle v lešení, ulice rozkopané, opravuje se. Je zde určitá podoba Praze - až na přístav. Skupinky českých turistů (asi autobusy). Sháníme trajekt. Estonia už nejezdí. Cena je značně vyšší než byla plánovaná. 5 osob + auto = 1 035 EEK (490,- Kč/osobu). Odjezd v 17,30 hod, příjezd do H. 20,45 hod. Trajekt - kompletní služby, vč. hudební skupiny Hopsassaa, my jsme ale pro jistotu na horní palubě. Projíždíme Helsinky a hledáme místo na spaní.

Pá 5.7.96 - 7.den

Vracíme se do Helsinek. Pěkné, nové město, ale něco mu chybí. Objevují se Japonci (už na trajektu byla rodinka) - známka turistické přitažlivosti a vysoké úrovně služeb. V bankách chtějí poplatek 15 -25 FIM, v jedné směnárně berou i Kč. Již se plně zažilo heslo "nebudeme to protahovat". Návštěva pravoslavného kostela, katedrály. Jedeme směr Lahti - moc hezké nové město. Jára nás seznamuje s uměním finského génia - architekta Alvara Aalta. Občas prší. Na křižovatce nacouváme do jednoho Fina. Je slušnej, přeje nám hezkou dovolenou. Ujedeme ještě kousek a spíme u Pohjoly. Už 5 dní jedeme rovnou na sever. V noci tma moc není.

So 6.7.96 - 8.den

Pokračujeme na Jyväskylä, kde navštívíme (z pragmatických důvodů - za prvé to bylo zadarmo, za druhé pršelo) po delším hledání i museum A. Aalta a bohužel i prací jeho žáků nebo co. Vyrážíme dále. Občas se snažíme omýt v jezeru, kvůli komárům a studené vodě to moc nejde. Ve 22,00 hod předjíždíme na odpočívadle zabivakovaný Bivak klub (hurá) a hodinu před půlnocí bivakujeme sami v jakési rekreační oblasti u baru v zálivu u Oulu. Tady půjde prodat vodku, těšíme se. Slunce zapadá ve 23,45 hod, tma nepřichází a noc není.

Ne 7.7.96 - 9.den

Vstáváme již tradičně v poledne, navštěvujeme Oulu. V Oulu mají zrovna něco jako německé družební dny, snad s obcí Weindorf, Finové jen čuměj ! Odjíždíme v 15,00 hod, v Kemi se stavíme jen v supermarketu a ve 20,30 vjíždíme do Rovaniemi, střediska Laponska a ve 2.sv. válce i německý armády, takže město bylo v té době zničeno a poté znova postaveno. Telefonujeme domů, prodáme kolemjdoucím další vodku a vyrážíme. Ve 20,54 hod přijíždíme konečně na severní polární kruh. Všude je překvapivě klid a ticho. Oslavíme to piknikem - smaženou rybou (předtím jsme museli s T. profouknout na benzínce plynový vařič) a broskvovou vodkou. Není dobrá, takže ještě zbude. Jelikož jsme ve vesnici Santa Clause, křičíme u jeho dveří: "Vylez dědku, jdem se fotit !". Ale zrovna nemá úřední hodiny, tak nevyleze. Odjíždíme na sever hledat místo na spaní. Do 8 km ale nic nenajdeme, tak se vracíme na polární kruh, na druhou stranu silnice k benzínové pumpě. Spíme několik cm od čáry.

Po 8.7.96 - 10.den

Když se "ráno" vzbudíme, situace se vůbec nepodobá večerní. Všude plno lidí, velice živo. Areál je doslova narván suvenýry, zde se dělá vše pro turisty, ceny jsou např. v FIM, DEM, USD, Ł, vrací v čem chcete, hovoří snad všemi světovými jazyky apod. Ceny jsou však vysoké. Po kratším váhání kupuju soba za 7 FIM a později i tričko za 85 FIM (30 DM, 19 $...), předtím ještě pohledy za 4 FIM. Objevíme i Santa Clause, Lukáš se s ním nechá od Tomáše (tj. zadarmo) vyfotit. V té době se tam motají turisté snad ze všech zemí, nejhlučnější jsou Italové, nejhloupější Němci. Odjíždíme až v 15,30 hod, za dvě hodiny jsme v Kemijärvi, po nákupu zamíříme k n.p. Pyhätunturi. Ten patří k těm menším s jednou či dvěma trasama. Vybíráme si cca 14 km a v 19,15 hod vyrážíme. Už nám to ani nepřijde divné, na hodiny se prostě nekouká. Moc turistů nepotkáváme. Jdeme nalehko a tak přivítáme srub - je tam nádobí, vařič apod. Uděláme si čaj bez čaje a polívku a pokračujeme dál. Zahlídneme sníh, vylezeme až na 540 m vysoký kopec, staré kultovní místo Laponců, které hned znečistíme. Hodinku před půlnocí vidíme, že zde bychom se určitě západu slunce nedočkali. Připadáme si jako ve 2 000 m nad mořem, tzn. tak o 1 500 m výše. Vracíme se a půl hodiny po půlnoci jsme zpět na parkovišti. Kousek od něj si stavíme stany. Nestmívá se. Vlastně bod obratu.

Út 9.7.96 - 11.den

Již v půl dvanácté vyrážíme z národního parku. První 2-3 soby jsme viděli včera cestou sem, teď vidíme další, a více. Míříme na východ k n.p. Oulanka u finsko-ruských hranic. Z informačních materiálů hledáme cíl, vybereme si 70 km dlouhou 'Medvědí stezku' (Karhunkierros), hlavní a nejznámější stezku, kde lze potkat kromě medvěda i rosomáka. Na toho se těšíme nejvíc. V 17,00 hod jsme ve výchozím bodě, jež jsme si vybrali. Po včerejší zkušenosti si necháme v autě ešusy i vařiče, po váhání si přece jen s T. bereme stany. Okamžitě nás obklopí komáři. Míjíme první srub, nemá ani nádobí. Po 7 km od startu přijdeme ke druhému srubu, kde zůstaneme. Srub také nemá vařič ani nádobí, ale je tam ohniště. Opečeme lanšmít, sníme chleba a lovecký salám (rezervu), snad i paštiku. Chceme spát ve srubu, kde je bohužel dost komárů. Přesněji řečeno jich tam je nepočítaně, a nikdo se ani nepokoušel jejich počet odhadnout - asi aby neomdlel. Pomocí zapálené spirály se mi podaří nejméně 98 % komárů vykouřit, přesto jich tam tak 300 zůstává. Zůstává zde i příšerný smrad po spirále, my však uléháme ve spacácích do srubu. Pár minut bojujeme, ale asi to nepůjde. První staví stan Tomáš, potom i my. Samozřejmě ve srubu na dřevěných postelích. Aby nám nebylo teplo otvíráme dveře i okno. Jen tak tak utečeme před invazí čerstvých komárů. Srub je až do zimy odepsán.

St 10.7.96 - 12.den

Nakonec se ukáže, že to byl jediný den bez auta. Moc nesnídáme, chceme si uvařit u nějakého dalšího srubu. Cesta je náročnější než na mapce. Stoupání, klesání k řece, ke které jsme mezitím přišli, přechody přes visací lávky apod. Už dost odpoledne si Lukáš v jednom srubu s venkovním plynovým vařičem dost nevybíravě půjčuje od jiných turistů hrnec. Vaříme jediné jídlo pro dnes a zítra: polévka + rýže s něčím. Klukům se to zdá málo. Jára už z komárů ztupcovatěl, pobíhá po okolí, mává rukama a něco vykřikuje. Pokračujeme, poměrně dost unaveně přicházíme "večer" k dalšímu srubu. Je obsazen, ale nám to nevadí, stejně po včerejší zkušenosti chceme spát ve stanu. Objevíme špičatou boudu s ohništěm ve středu. Říkáme jí sauna. Zatopíme - chvilka bez komárů ! - a vleze nám tam Fin. Tomáš obdivuje, že u nás nejsou veřejné sauny, Fin se zarazí a vysvětluje, že toto není sauna. Odejde a venku se ozve výbuch smíchu od jeho kolegů. Blbej Fin - my si z toho saunu uděláme. Dostavuje se únava - ušli jsme dnes (jen) 23 km, celkem 30 a zbývá ještě 40 km !

Čt 11.7.96 - 13.den

Nešťastný to den. Objevují se první pochybovačné hlasy, zda jsme schopni bez jídla ujít za dva dny 40 km, zvlášť když posledních 25 km je nejnáročnějších, 5 x do kopce a naopak. S Tomášem vše odmítáme, i když se i sebe ptáme, proč jsme vlastně nevzali ešusy (a vařič) ? Sníme poslední paštiku se zbytkem chleba a vyrážíme. Později tento den byl některými měkotami označen např. za "pochod smrti", "hladu" apod. K obědu sníme rozinky. Přece se jen občas dostaví subjektivní pocity hladu. Ke svačině si rozpětíme tatranku (nic moc sytého), čímž definitivně dojde jídlo, které lze sníst i bez tepelného zpracování. Kluci si všimnou, že za pár km jen těsně mineme informace a kemp, odkud by šlo dojet (ještě dnes!) pro auto a - hlavně - jídlo. Po váhání s tím nakonec souhlasím, hlavně z obav ze zítřka. 17 km bez jídla by mohlo být poněkud krušných. Píšeme poslední zápis do srubové knihy: "Expedice 'nebudeme to protahovat' (toto heslo nás provázelo věrně již někde od Litvy a stalo se výstižným vyjádřením naší cesty) dorazila v nezměněném složení, na pokraji smrti hladem a na pokraji fyzických i duševních sil pravděpodobně do svého posledního útočiště. Loučíme se se všemi - sbohem.". Vycházíme z n.p. Oulanka, kde je zároveň křižovatka, a míříme do kempu, k informacím a silnici - vzdálenost cca 3 km. Někdy v 18 či 19 hod tam dorážíme, hladovci si na Info kupují Snickers, T. s L. vyráží pro auto. Zbytek háže v kempu šipky. Po kempu se pohybují záhadní zakuklenci s kuklou na hlavě. Vypadají jak včelaři. Dnes jsme ušli cca 15 km, celkem 45 km ze 70, o jeden den méně. Pěší výlet skončil neúspěchem. Ale jinak tam bylo hezky. Asi hodinu před půlnocí přijíždí kluci, kousek popojedem. Medvěda, ale hlavně rosomáka jsme neviděli, jen pár sobů.

Pá 12.7.96 - 14.den

Jsme za půlkou cesty, vracíme se, jedeme téměř kolmo na jih. Dnes se od kruhu dostaneme skoro do středního Finska. Nejdříve navštívíme Kuusamo, v 18,00 přijíždíme do Kajaani. Zanedlouho vyjíždíme z provincie Oulu a jsme ve městě Iisalmi, která leží v provincii Kuopio. Komáři ubývají. Díky měřícímu zařízení u silnice si potvrzujeme, že rychloměr v autě ukazuje o 9 km více, tj. 90 km/h při naměřené rychlosti 81 km/h. Vznikají i pochybnosti o tachometru a ujetých kilometrech.

So 13.7.96 - 15.den

Na ruské hranice to je asi 400 km, v Petrohradě chceme být až v pondělí, takže se tento víkend spíše flákáme. Vstáváme již tradičně v poledne, ve dvě odjíždíme a ve 3 jsme v Kuopiu, pro nás legendárním městě a dalším postupným cílem. Po prohlídce města pokračujeme dále - stále na jih. Tak jak ubývají komáři, tak přibývají neméně nepříjemné muchničky. Vjíždíme do další provincie (Mikkeli) a kousek před stejnojmenným centrem bivakujeme - již v 19, takže zbývá čas na hraní karet (poker). V banku se opět schází 6-7 měn, ale Jára už dodělal ze včera převodní tabulku (ještě že jsme na něj včera nečekali), takže se daří udržovat převody v pořádku. Neprohraju moc.

Ne 14.7.96 - 16.den

Na hranice to je sotva 180 km. Jestliže jsme včera moc neujeli, tak dnes jsme se snad poprvé (a naposled) zpronevěřili našemu heslu. Až příliš podrobně procházíme Mikkeli, včetně několika kostelů apod. Máme dojem, že celé Finsko je postaveno v posledních 60, spíše 40 letech, takže se nikde nevidí opadané omítky, rozbité střechy, okna nebo i silnice - až na vyjímky. Pokračujeme dále směrem JV. Vjíždíme do poslední provincie (Kymi) a později i do města Lappeenranta. Po tradiční krátké prohlídce vyrážíme k hranicím, před nimiž hodláme přespat. Po delším hledání se nám daří najít místo kousek od silnice nad pískovnou (snad nepoužívanou). Hned v okolí nalézáme plno hub, včetně obrovitých křemeňáků a kozáků - bohužel červavých. Z menších si uděláme jídlo - něco mezi dušením a opečením.

Po 15.7.96 - 17.den

Již po několika minutách (v 10,40 hod - ale chtěli jsme tam být alespoň o hodinu dřív) přijíždíme na hranice. Finové zkontrolují jen pasy, ruská celnice nikde. Po čase je na cestě připouštěč - dostaneme cedulku: Vjezd - 5 osob + auto SPZ... . Jedeme dál a pořád nic. Posouváme si hodinky o 1 hod dopředu proti Finsku, tedy o 2 hod více než u nás - to pak mají lehce bílé noci ! Moskevský čas je zákeřný - náhle ztrácíme další hodinu. Stále jedeme, už po Rusku, bez kontroly - celnice je až 22 km od hranice, kousek od Vyborgu. Po dalším připuštění platíme (jen) 5 $ silniční poplatek. Vrchní frajerskej celník nás nutí vyplnit deklaraciju - počet bagáží, peněz apod. Našich 9 měn se tam zdaleka nevejde, každý si vybírá, co přizná. U mě ho zaujmou Fr franky - takový papír, diví se, když si je nechá ukázat. Potom je zase u vytržení z českých korun. 'Takaja děvočka' jásá nad B. Němcovou. Svolává i své přátele a kolegy. Jinak bez problémů. Vyborgem jen projíždíme a řítíme se k Sankt-Petěrburgu. Parkujeme přímo v centru u Něvy, před Zimním palácem. Zrovna ho opravují (část). Oprava spočívá v tom, že naberou vodu z Něvy, nalejou do míchačky, přidají trochu práškové barvy, zamíchají a může se natírat. Málem z Něvy naberou i kočku, která si 'hoví' na vlnách.

Projdeme náměstí a okolí, vydáme se k Petropavlovské pevnosti (nic moc - zvenku hezčí) a hlavně k Auroře. Překvapí nás svou velikostí, vlastně malostí. Zaujme nás množství rybářů (část jich má ještě bambusové pruty), poměrně vysoké ceny a také to, že v bankách nemění peníze - nekoupíme si ani pohled. Jinak to je celkem pěkné město, i když dostalo po válce zabrat. Všude je daleko. Odjíždíme až v 18,00 hod místního času. Po několika pokusech se nám daří kupodivu sehnat bezolovnatý benzín, prý dovoz z Finska. Za 20 $ (platba předem) nám uvolní 46 l, snad se to tam vejde. Nevešlo. Není to automat, takže posledních pár litrů z nádrže teče do okolí. Radši ujíždíme. Možná už pošesté nás kontrolují GAU - aspoň nám vysvětlí, co je to "strachovka", což se nám bude hodit. Je to zelená karta - v Rusku jako zázrakem platí. Ještě nás zaujmou odpočívadla - tj. kousek rozšířené silnice s rampou na opravy, bez laviček apod. Po desáté hodině přijíždíme na hranice (Ivangorod-Narva). Chvíli nás zbytečně zdržují, ale jinak bez problémů. Všimneme si, že přímo na hranicích proti sobě stojí 2 hrady - asi odvěká hranice. Hledáme místo na přespání u moře. Vždy se ale dostaneme jen několik metrů nad moře - a dolů je sráz. Vzdáváme to a jedeme na jih. Už se trochu stmívá.

Út 16.7.96 - 18.den

Po 40 km přijíždíme k Čudskomu ozeru, neboli Peipsi järv, kde se (já ne) skoro vykoupeme atd. Pokračujeme do univerzitního města Tartu, což je asi druhé největší město v Estonsku (dle nás). Zatím není moc opravené, východní část země je přece jen zaostalejší. Ve tři odjíždíme, ve čtyři projíždíme Vóru a silnice se rapidně horší - holt se blížíme k Lotyšsku. Za hodiny jsme na hranici. Při čekání potkáváme osádku kamiónu z Chrudimě. Společně nadáváme na silnice, celníky apod. Jedou do Pskova a Finska, vezou brusle, snad kolečkové. Po propuštění se dostaneme na lotyšskou stranu. Zaplatíme 5 $ za zelenou kartu a dostáváme se do další fáze celní prohlídky. Nikdo jiný tam není, tak si nás podaj'. Nechce se jim vyndávat věci z auta z kufru, tak prohlížejí vnitřek. Vpředu "objeví" T. nůž a hrdě s ním odejdou (s nožem a T.). Za chvilku se vrátí T. s tím, že jsme obviněni z pašování zbraně 'cholodnoje oružije' s pokutou 30-50 Lat (což je 1 560 - 2 600,- Kč). Po dlouhém dohadování to Tomáš s Járou usmlouvají na cca 20 Lat, a to ve 3 měnách. Pokuta nevypadá, že jde do státní kasy, zvlášt´ když shrábne peníze do šuplíku. Rychle odjíždíme, než zjistí, že těch 20 Lat nedostali. Přestáváme Lotyšsko bodovat černými puntíky. Už nelze takto hodnotit, Lotyšsko je prostě úplně odepsáno. Je-li to vůbec možné, tak jsou silnice ještě horší než cestou tam. Jen projíždíme města Gulbene (přece v tomto státě nebudeme utrácet) a Rezekne, za nimiž spíme. Druhou noc používám baterku, je totiž regulérní tma.

St 17.7.96 - 19.den

Vstáváme v půl dvanácté. Za zaznamenání stojí určitě "pochoutka" - včerejší puding a dnešní kakao. Oboje jsme vyrobili z nějaké syrovátky nebo co to bylo hnusného. Kdo se má v těch jejich nápisech vyznat, byla tam namalovaná kráva. Puding jsme ještě skoro snědli, kakao už ne - i s hromadou cukru to bylo tak nechutné a kyselé, že by se to nesnědlo ani v Oulance. Asi. Míříme na Daugavpils. Krajina je jiná než v západní části. Nejsou tu takové roviny, občas jsou mírné kopečky a rybníky. Projíždíme městem - nic zvláštního nevidíme - až velice barevný pravoslavný kostel. Zastavujeme, a protože prší, jdeme dovnitř. Kostel je velice bohatě vyzdoben, barevně, je až přeplácaný. Odjíždíme nakupovat - ve městě je i samoobsluha s veškerým vybavením. Zato ve vesnici před hr. je klasická prodejna = prodej ruským stylem vč. dřevěných sčotů. Z Daugavpilsu je to na hranice 30 km, jsme tam ve tři. Lotyši jsou kupodivu v klidu, Litva ale chce zaplatit zelenou kartu (cestou tam to nechtěli!) ve výši 12 Lit nebo 3,5 $. Litva dostává jeden z prvních černých puntíků, ale zatím se drží dobře. Pokračujeme přes Zarasai, Utenu a Moletai (16,45 hod). Spíme kousek před Vilniusem.

Čt 18.7.96 - 20.den

Jednu hodinu po poledni jsme ve Vilniusu, poprvé a naposled platíme za parkoviště. Z města je pořádně opravena jen hlavní silnice, jinak ale patří k tomu lepšímu. Navštívíme i tržnici, kupujeme (já ne) cigarety. Jedeme na hrad Trakai. Jeho hledání byla taky sranda. První 2-3 lidi nám ve městě neodpověděli, jedna dívka nám řekla 'rovno' (nebo hovno?), poslední na otázku "Kde Trakai?" odpověděl "Nu vot Trakai". Blbec. Trakai je vysoký cihlový hrad, ze 2/3 postavený znova v letech 1930 - 1970. Vstupné je docela vysoké, hrad pěkný, ale expozice za moc nestojí. Je tam nějaké národní muzeum - hrábě, košíky apod., či jejich první peníze - což je lepší, ale velice podobné naší historii. Hradu samotnému je věnována jen jedna místnost. Potkáváme několik Čechů. Kvitujeme, že mají podobné heslo jako my (a sice "já bych to tady nezdržoval"). Tak to možná nebude chyba v nás....V 16,00 hod odjíždíme směr Kaunas. Hlavní pěší zóna je už podobná zónám v Evropě, i když se občas uvidí různé detaily - např. ženská živící se veřejným vážením lidí. Všimnu si i reklamy (či zastoupení) firmy Jablotron, nebo že 1. cena v soutěži je Š Felicia. V 19,00 hod odjíždíme směr Marijampole. Víme, že z Litvy do Polska jsou jen 2 přechody a že loni byla čekací doba až 4 dny, takže volíme vedlejší hraniční přechod Ogrodniki, kde jsme v deset večer. Fronta je opravdu veliká (Jára to bleskově spočítá - 1, 2,....moc), ale čas je naše deviza. I když ne úplně, o půlnoci nám končí pojištění za 3,5 $, ale snad nebudou buzerovat. Po menších zmatcích se dostaneme až k připouštěči. Ten se ptá, kde máme kvitanciju ? - co to je ? apod. otázky padají. Jedná se samozřejmě o další poplatek, tentokrát 16 Lit (nebo 4 $) něco jako na rozvoj infrastruktury. Tím jsme vyřazení

z připouštěcí dávky cca 10 aut. Tomáš ještě vysvětluje zmateným Němcům, co mají platit za poplatek (závěr: banditos), a pokoušíme se najít celnici. Jsme zastaveni jakýmsi člověkem, jenž má podezření, že jsme projeli připouštěcím pásmem zcela neorganizovaně (asi). Vysvětlujeme, že jsme kvitanci už platili - jakou kvitanci ? on na to - teď se zase divíme my. Takovýmu člověkovi - jakýmu ? - v uniformě - jaký uniformě ? atd. Na výzvu, aby mluvil rusky, se rozčílí. Jsme v Litvě a budeme mluvit litevsky - takže mu (česky a vůbec slovansky) nadáváme, jakož i jeho kolegům. Po nezbytné buzeraci, která na nás vůbec neplatí, spíše naopak, se dostáváme až na samotnou hranici. Téměř bez kontroly (myšleno celní - jen při otevření kufru z něj něco vypadne a nenávratně zmizí kdesi pod rampou) jsme odbaveni a ve 3,00 hod odjíždíme ! Škoda, Litva si to na poslední chvíli velice pokazila. Hned za hranicí se jdeme po 5 hod. čekání hromadně vyčůrat. Zároveň zjistíme, že nám nesvítí vzadu světlo. Nasedáme a staví nás polská policie - cože jsme to tam nahoře dělali ? My ? - aha, záchod, WC. Snad chápou a rezignovaně ukazují jeďte dále. Takže kousek jedeme a spát.

Pá 19.7.96 - 21.den

Spíme na odpočívadle (jednom z mála v Polsku) - je to zároveň vstup do jakési rezervace, kde jsou snad i bobři a jiné potvory a dokonce je tady i stoleček se stříškou. Ve 13,20 hod už našeho času odjíždíme, jedeme směr Suwałki, Giżycko (15,20 hod). Hledáme ves Gierłoż (před městem Kętrzyn, dříve Rastenburg) u které leží 'Vlčí doupě', Hitlerův hlavní stan ve Východním Prusku. Už bychom tam měli být, tak se ptám z auta dvou dost ostříhaných mladíků s nějakou zástavou v ruce - kde je Gierłoż ? Zarazí se a povídají: ja, Wolfschanze, gerade 300 m, links.... Zajásáme, jsme na správné stopě, kde jinde by byli Němci. Za chvilku tam jsme. Ale vstupné je 3 ZŁ/osobu + 3 ZŁ za parking. To zrovna ! Kousíček se vrátíme a pronikneme do areálu lesem, připojíme se k jedné výpravě, která má svého průvodce a putujeme s nima. Průvodce je zřejmě nadšenec, baví ho to. Všude jsou jen rozvaliny, Poláci nic neopravují. Potom se projdem kousek bez průvodce, docela zajímavé, zdržíme se tam aspoň 2 hodiny. V 18,30 hod odjíždíme na jih - směr Ryn, Mikolajki, Ruciane-Nida - jsme v centru Mazurských jezer. Sem tam pár turistů, ale nevypadá to zase tak moc vyjímečně. Nepodaří se nám vykoupat, tak jedeme dál - Pisz, Łomża (21,10 h) a odtud po hlavní silnici přes Ostrołęka na Varšavu. Podaří se nám najít ojedinělé odpočívadlo, kde spíme. Uvědomuju si, že zítra je výročí atentátu na Hitlera - proto tam asi bylo tolik Němců. Dochází plyn, vyměňuju P-B bombu.

So 20.7.96 - 22.den

Vstáváme už v 11,00 hod, po snídani (obědě ?) konstatujeme, že odpočívadlo je po našem "použití" již také na odpis. Předposlední odjezd a kolem poledne jsme ve Varšavě. Prohlížíme si jen staré město, hodně turistů, vůbec to je podobné Praze. V kostele (jediném, který se uvolíme navštívit) je bohoslužba. Při nákupu pohledů asi rozbiju porcelánovou figurku (takovou blbost), ale nic za ní neplatím. Odjíždíme ve 13,30 a na Járovo přání (poslední) jedeme do zámku a parku Łażienky. Kdysi to tady mohlo být dost hezké, rozhodně udržovanější. Mají tam ale i pávy a obrovité kapry. Po hodinové prohlídce odjíždíme. Někde po cestě již definitivně praská výfuk, resp. jeho trubka. Oprava kusem hadru a náplastí se moc nepovedla, od teď máme turbo. V devět večer projíždíme Vratislav, spíme (bez stanu) u obce Tworzyjanow. Slunce zapadá v 21,55 hodin.

Ne 21.7.96 - 23.den

Slunce nás budí, spacáky osychají od rosy. Sníme poslední konzervu a poslední polívku - a hurá domů, a to přes Wałbrzych a městečko Kamienna Góra na přechod Lubawka-Královec, kde jsme půlhodinku před polednem. Ani nemusíme vylézat, jen podáme pasy - zlatej přechod. Honzu vyhodíme v Trutnově na nádraží, později (ve dvě) v N. Boru Lukáše s Jardou, v Č. Lípě ve 14,20 hod Tomáš i mě po celkem 6 968 km (pokud to ukazovalo dobře). Jel dál do Holan, nechal opravit výfuk a v pondělí vrátil celkem bez problémů auto. Vydrželo opravdu hodně. Ostatně jako my. Jsme doma.

PS. - není pravda, že bylo málo jídla - zbylo např.: 3 x rýže, 2 x špagety, 2 x čaje, 1 x citrónek, sůl aj.

A jen pro připomínku - poslední konzervu a poslední polévku jsme snědli poslední den - lépe to

nešlo! Údaj, že Lukáš shodil 10 kg váhy se mi zdá přehnaný, a to, že Skeleton (J.) 4 kg, je naprosto absurdní, neuvěřitelné a musí to být lež, jelikož je to nemožné. A já se taky po dvou dnech najedl.

A ještě několik poznámek k jednotlivým zemím :

Polsko - silnice: jako u nás, u hlavních silnic je výhoda krajního pruhu, tj. pruhu pro maluchy apod.

- odpočívadla: jako u nás, tj. málo

- města: nejsou tak nově opravovaný, ale průběžně

- služby: rozšířenější než u nás, např. cestou městečkem je snad u každého domu nějaká

služba, např. prodej materiálu, potravin, piva, zeleniny, plechařství, pneuservis atd.

- zemědělství - na vesnici zaostalejší, velmi často kůň, traktůrek, obilí se seká kosou apod.

Celkový dojem: Polsko vypadá nedodělaně, rozestavěně, ale žádný problém. V části u Ruska a Litvy je zaostalost obecná.

Pobaltí - západní část je maximálně rovinatá, ale je zároveň civilizovanější, směrem k Rusku se objevují i kopečky, zároveň ale i ruské chování (hlavně v Lotyšsku). Všude je plno čápů. V obchodech někde ani neprodávají mléko, asi mají všichni vlastní. Také je všude plno krav, ty chodí volně, bez ohrad. Trhy - prodávají se i základní potraviny, ale třeba i mléko v nejrůznějších nádobách a lahvích, punčocháče přes ruku, igelitky, houby. Skoro všude mají Bon-pari a sušenky Disko, ceny jako u nás. Na pobřeží se prodává různě upravený jantar snad po kilech (náramky, přívěsky...).

S jazykem je problém. Na sídlišti se ptáme se z auta malých holčiček: Kde centrs (centras) ? Nerozumějí. Řveme: Centrs ! Centras ! Kyblíček i švihadlo jim vypadne z ruky, zcepení. Raději mizíme. Ve městech chybí ukazatelé a cokoliv, podle čeho by se dalo orientovat.

Estonsko - je asi nejdále. Žádný problém, žádné poplatky - prostě paráda. Silnice v pořádku, odpočívadla ještě trochu pokulhávají. Ceny potravin trochu vyšší. Ve městech jsou vidět jen nová osobní auta, což se jinde ve světě moc nevidí. Někdy si tam připadáme jako trhani, což nám ale nevadí. Nesrozumitelný jazyk.

Litva - cestou tam (u moře) žádný problém, žádné poplatky. Ale cestou zpět si tento stát výrazně pohoršil, je tam asi nejvýrazněji vidět rozdíl západní část (pobřeží) X východní (vnitrozemí). Jako v celém Pobaltí se lze nejlépe (samozřejmě kromě jejich jazyka) domluvit rusky, i když už ne s dětma. Jde to ale i česky s příslušnou koncovkou (např. knigas, kečups, bankas apod.) - Tomáš se např. ptal na hranici: Etot front rychlejšij ? - ale rozuměli mu. Asi.

Lotyšsko - ve srovnávacím testu dopadlo nejhůře, i když u pobřeží to ještě šlo. Žije tam většina Rusů, a podle toho to taky vypadá - vesnice beze změn, města se změnila jen zdánlivě a v něčem (objevují se nové samoobsluhy). Silnice (i hlavní) jsou sjízdné snad jen pro gruzoviky. Spíš než obsloužit mají snahu turisty okrást, ale jen tak decentně, takže se lze lehce ubránit. Tam bude ještě dlouho trvat, než se to změní.

Rusko - a) Kaliningradská oblast - nejvyšší poplatek (20 $), a přitom není za co. Ale vlastně je - připomenutí dob nedávno minulých, v ještě smutnější podobě. Většina lidí je v uniformě, i civil tak často vypadá. Občas někdo u cesty prodává v kanystru benzín nebo co, krávy volně chodí i po městě. Samozřejmostí jsou sochy Lenina, tanku, obrněného vozu atd. Architektura je krásně socialistická, taková se ani u nás neviděla. Služby - zatím ne. Silnice - kupodivu asfaltové, široké, po krajích občas staleté duby jako památka na doby předminulé. Zajímavost - dopravní značky jsou mnoho metrů od silnice, za příkopem, často v poli. Na celnici se občas vyskytne člověk vypadající jako KGB, ale je tam viditelně zbytečně.

b) centrální Rusko - platí to co u a), jen snad lidí v uniformě je méně. A v S. Petěrburgu jsou snad i některé služby pro ty davy turistů - stánky s občerstvením, nanuky aj. (dražší než v Praze), sem tam i suvenýři (čepice, odznaky, Jelcin-babuška - prostě jako na Karlově mostě). V Rusku má chodec smůlu - nikdo ho nepustí přejít silnici, kdo se o to pokusí, je se zatroubení přejet. Kdo má auto, je pán.

Finsko - stát, ke kterému se můžeme jen blížit. Silnice - perfektní asfalt, pokud se za polárním kruhem vyskytne šotolinová či makadamová silnice, je i ta perfektně sjízdná. Odpočívadla - často a většinou komfort = sestříhaná tráva, vysypané koše, zastřešené lavičky se stolečkem; kde je voda, tak i teplá a splachovací WC, někde zvlášť pro invalidy, prolézačky pro děti atd. - vše zdarma. Ve městech jsou supermarkety, kde se dá levněji nakoupit, jinak je všude velmi draho. Města jsou v podstatě nová. Všichni umí anglicky, hodně i německy. Ještě že máme 3 vodky. Díky prohibici se lehce prodá za 35 FIM (215,- Kč) a máme za ně 19 l benzínu, jinak bychom asi nedojeli. Každý kostel, jakékoliv církve, je provozuschopný a otevřený - v každém někdo sedí a nabízí zdarma informace - ve finštině, angličtině, němčině i francouzštině. V informacích mají plno plánků, prospektů - ale pořádné mapy ne, ty se prodávají jinde a to pěkně draze. Většina státu žije (kromě výroby mobilních telefonů) snad jen z turistů, ale taky pro to hodně dělaj. Ve Finsku je prohibice - v marketech není alkohol, jen pivo, občas i české. Finové pijou jen o víkendech, zato ale pořádně. U nás se opilec schová do noci, tam je ale zajímavé pozorovat o půlnoci motající se individua za plného světla. Finky - většinou velké a silnější (typ krabice), pokud ale "nedorostou", jsou to opravdu hezké modrooké blondýnky. Často jsme na silnicích potkávali lidi na kolečkových lyžích.

Shrnutí:

Nejzajímavější města: Gdaňsk, Tallinn, Lahti, Petrohrad

Další zajímavosti: Hel, Malbork, Kaliningrad, Riga, Helsinky, polární kruh a oba n.p., Vilnius,

Kaunas, Trakai, Wolfschanze a Łażienky.

Touto cestou jsme dokázali, že:

a) lze jet bez úplatků - což zjistili už i celníci, proto asi tolik poplatků...

b) lze žít jen ze vzduchu - ale jen dočasně

c) lze bezpečně projet i Ruskem a Pobaltím - teda až na kolíky od stanu

d) musí být cíl a heslo - a to jsme měli

Doporučení

Na obdobnou cestu je třeba:

- vzít peněženku s mnoha přihrádkama - 8 až 9 měn se opravdu plete

- vzít kapsičku (ledvinku) s několika přihrádkama

- do Finska vzít více vodek (limit je 1 l/osobu)

- do n.p. rozhodně nechodit bez stanu, repelentu, vařiče a ešusu ! (i když tam jsou sruby), vhodný je i

nepromokavý oděv a boty

- nebrat sebou podezřelé nože, např. vojenské, polovojenské, lovecké apod.

- naopak se vyzbrojit trpělivostí a zároveň neústupností

- vzít si auto z půjčovny nebo od někoho - vlastního by bylo líto

- nedávat pohledy do společné přihrádky - pak to lze těžko rozdělit

- společný fond tvořit jen na chleba apod.

a několik dat na závěr

Čas: ČR, Polsko = 0 ; Pobaltí, Finsko = + 1 h ; Rusko = + 2 hod

Ceny benzínu bezolovnatého 7/96

stát v měně za 1 litr v Kč Kursy_______

ČR --- 20,30 - 20,90 ----

Polsko 1,43 - 1,58 Zł 12,90 - 14,22 1 Zł = 9-10 Kč

Litva 1,55 - 1,73 Lit 10,85 - 12,11 1 Lit = 7 Kč

Lotyšsko 0,26 - 0,30 Lat 13,52 - 15,60 1 Lat = 52 Kč

Estonsko 4,60 - 5,00 EEK 10,67 - 11,60 1 EEK = 2,32 Kč

Rusko 1 950 - 2 700 Rublů 11,36 - 15,70 1 Kč = 171 Rublů

Finsko 5,39 - 5,80 FIM 33,42 - 36,00 1 FIM = 6,20 Kč

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Litrovník - celkem jsme nabrali 490 litrů benzínu, ujeto bylo 6 968 km,

průměrná spotřeba 7,03 l/100 km

Banky

Polsko + Pobaltí - vždy bez poplatku, kurzy vyvěšeny

Finsko - v bankách kurzy nevyvěšeny, jen ve směnárnách, kde berou občas i Kč

- poplatek = paušál 15 - 25 FIM (92-155 Kč)

Rusko - v bankách peníze nemění - asi je nepotřebují, směnárny jsou samozřejmě na hranicích

(kvůli poplatkům)

Poplatky na hranicích v USD (co jsme neukecali)

20 $ Rusko - na rozvoj kaliningradské oblasti (resp. 15 $ + 5 $ silniční poplatek)

5 + 5 $ Lotyšsko - zákonné pojištění (v Lotyšsku a Litvě neplatí zelená karta - "strachovka")

3,5 $ Litva - dtto - (ale cestou tam po nás nic nechtěli - asi zapomněli)

5 $ Rusko - silniční poplatek (centrální Rusko)

4 $ Litva /16 Lit/ - na rozvoj infrastruktury - nejzajímavější poplatek

42,5 $ celkem, tj celkem cca 1 200,- Kč

Pokuty

50,- Zł Polsko - za předjetí traktoru, snad ještě za něco

20,- Lat Lotyšsko - za pašování nože

celkem cca 1 540,- Kč

Náklady (na osobu - já) - bez dodatečných (jako třeba na fotky a tak)

3 120,- Kč - za auto

2 000,- Kč - za benzín + trajekt

600,- Kč - doplnění fondu (poplatky, pokuty)

1 260,- Kč - útrata = jídlo, vstupné, tričko....

6 960 ,- Kč celkem - původně se odhadovalo o tisíc Kč méně, ale:

- byl dražší trajekt a poplatky než odhad

- pokuty

- najeli jsme min. o tisíc km více (ukazoval-li dobře tachometr)

mimochodem: plán 5 700 km za 5 800,- Kč

skutečnost 6 968 km za 6 980,- Kč , takže 1 km = 1 Kč ?

Tak to je asi vše.

Dle poznámek učiněných v 7/96 zpracoval na podzim roku 1996

a v lednu 2002 přepsal : Milan L., zvaný též Bradley